Zde v naší republice se psaly dějiny moderní Evropy. U nás a námi to vše začalo. My jsme nabídli světu jistou naději a ustanovili jsme do velké míry tón. Není pochyb o tom, že ve své době k nám jiní vzhlíželi a vážili si nás. Navzdory tomu jak jsme maličcí co do velikosti. A nebylo to jenom pro naše hodnoty, postoje a vizi. Bylo to i pro naší úspěšnost po praktické stránce. Ano, je tomu skutečně tak. Kéž by každý z nás, každý Čech byl hrdý (mimo jiné) právě na tuto skutečnost.
Osud se s námi však nemazlil a hned několikrát nás srazil na kolena. Kéž bychom se dokázali v podprostoru přenést za naším prezidentem Edvardem Benešem, sednout si vedle něj v jeho kanceláři a probrat situaci a život sám. A to před válkou i po ní. Měl to asi opravdu nesmírně těžké. Miloval nejspíše naší zemi a možná miloval i člověka. Byl svým způsobem vyvolený. Vyjímečná osobnost. V naší zemi se lámal chleba, zda Hitler pohltí Evropu nebo ne. Náš český národ sehrál onu zásadní roli v jeho šíleném plánu. V podobě první vlaštovky jsme dali zelenou jeho ďábelské představě. Ta hořkost v ústech pokaždé, když na to pomyslím. Ale snažím se na to nemyslet. Nám všem to také zároveň láme do dnes duši. Nebo tedy, alespoň některým z nás. Někdy. Spíš asi žijeme v současnosti a soustředíme se na naše běžné problémy. Především řešíme problém, který trápí někdy každého – chceme se mít dobře. Máme se nejlépe v historii, avšak i tak je doba pro nás (a pro jiné) svým způsobem zlá.
A přece jako bych zde cítil jeho ducha. Je tady mezi námi a čeká. Stačí se na to trochu zaměřit a nechat kolem sebe volně proudit realitu. Tatíček. Je to on. Opravdu on. Může ho spatřit každý. Stačí chtít. Musíme být silní. Není to jenom fráze. To je realita. Byl to člověk z masa a kostí. Jako ty nebo já. Pokud se něco v naší moderní historii objevilo opravdu velkého, tak se to koncentrovalo v osobnosti Tomáše G. Masaryka. Stal se reprezentantem myšlenky, že česká politika musí být politikou evropskou a světovou. Byl svým způsobem samotář. S ostychem před lidmi se ukazoval. A tak když nemusel mluvit, rád mlčel. Jakkoliv Masaryk byl filosof, a k filosofovi patří zamyšlenost, nelze si nepovšimnout, jak často se smál. Cítil se například velice dobře s dětmi. Projevoval veselost obklopen ženami.
Chceš být opravdovým Čechem? Narodit se jako Čech a mluvit česky nestačí. Pokus se být Tomášem G. Masarykem. Stejně jako když se chceš stát opravdovým člověkem a pokoušíš se přiblížit stvořiteli. To znamená především být víc než jen zvířetem. Ne snad, že by zvířata byla něco podřadného. To ne, takto to není myšleno. Když byl Masaryk svého času ve Vídni, tak se tam konala světová výstava. Ta pro něho znamenala neskonale víc než kdejaká škola, protože zde viděl sumu současné vědy a techniky. Tady dýchala budoucnost světa. Stačilo by jenom trochu chtít a budoucnost světa by mohla dýchat v České republice. Je to jenom na nás. Stačí se snažit být něčím víc než jen tím, který zde prostě žije.
Místo toho jsme ale ve zcela jiné situaci. Šéfuje a vede nás člověk, který je bývalým spolupracovníkem organizace, která sehrála jednu z hlavních rolí v naší likvidaci. Mentální i fyzické. Historické i filosofické. Je to člověk, který obsazuje klíčové posty naší země aniž by měl naší důvěru a důvěru politických elit. Má však důvěru jiného muže, který se od Masaryka velice liší. Jeho motivací je pošetilost a zákeřnost, jeho nedostatkem je drzost a sobeckost, jeho přednostmi jsou pouze chytrost a výřečnost. Je to smutné, drsné a tvrdé. Jako by to nestačilo, tak je náš premiér člověk, který je dokonce sám trestně stíhaný. Jako by to nestačilo, tak je náš prezident soudně usvědčený lhář.
Promiňte mi to slovutný mistře, je to i moje chyba. Stydím se. Nezlobte se. Já se však ještě pokusím. Myslím na Vás. Věrte mi. Pokusím se.
Musíme dokázat světu, že jsme prospěšní a potřební. Pro nepočetný národ nejlepší metodou je humanismus. Nikoliv měkkost a ústupnost. Máme právo bránit se násilí, vždy odporovat zlu. Čech už nebude synonymem ustrašenosti. Vždyť jsme přece národ, který měl za prezidenty filosofa a dramatika. Jsme vyjímeční, ne že ne. Naše identita je založená na pravdě. A vězte, že pravda je tou ultimátní výzvou. Větší výzvy možná ani není. Je to však pro nás také příležitost. Příležitost ukázat cestu ostatním ve světě. I my bychom se mohli, v jistém slova smyslu, stát tím tzv. vyvoleným národem.
Pane, zústaň s námi. Neboť den se nachýlil. Svět ztratil hrdinu, psali svorně americké noviny. „Kdyby Evropa měla vedle Masaryka tři čtyři osobnosti jeho formátu, vyvíjely by se její dějiny podstatně lépe.“ prohlásil Thomas Mann. Prof. Heinisch řekl: „Masaryk byl nejlepší Evropan, jakého jsem kdy potkal.“. G. B. Shaw řekl: „Kdyby vznikly spojené státy evropské, jediného prezidenta si dokážu představit Masaryka.“.
Přátelé, měli bychom si zamést špínu před vlastním prahem a následně ukázat Evropě cestu. Jak řekl konec konců on sám: „Dělejme konečně všichni politiku rozumnou a poctivou. Nerozčilujme se otázkami hospodářskými a politickými. Problém dneška není jen hospodářský a politický. Nýbrž především mravní.“.
Více na mojí oficiální FB stránce zde: https://www.facebook.com/dr.reichsimon/