Chvíli jsem hledal nějakou relevantní informaci, našel jsem zatím jen tohle, je tam jedna zmínka o tom, jak to chodí v SRN, ale zjevně v ČR je to co nemocnice, to jiný systém: http://lf1.cz/pracovni-doba-v-ceskych-nemocnicich/

Mazácká vojna skončila jednoduše tím, že skončila prezenční služba. Analogický systém v nemocnicích skončí tedy tak, že se zásadně změní podmínky. Nesmí tam být tak snadná možnost „zimbardovského zneužití moci“ .

Ovšem kdo takovou akci spustí? Asi to nebudou ti, kteří jsou na vrcholech mocenské pyramidy. Byl tu pokus Lékařského odborového klubu, který Rath asi totálně zdiskreditoval – nebo se tam i tohle řeší?

Mně se ta situace zdá být obdobou toho, co řeší téměř každá lidská skupina s více členy, než je Dunbarovo číslo – postupné hromadění chyb, které jsou sice nevýhodné pro skupinu jako celek, ale výhodné pro vedení té skupiny. V evoluci řeší tenhle problém soutěž – prostě skupina, která v podstatných směrech pohybu funguje lépe, vytlačí skupinu, která funguje hůře. Z nepřeberné spousty příkladů by se možná na nemocnice hodil aktuální proces v základním školství, kde teď jako houby po dešti obvykle dohodou rodičů vznikají malé soukromé školy tam, kde státní základky dětem nevyhovují. A tak postupně vytlačují školy státní, nebo je nutí k lepší práci.

Potíž s nemocnicemi je ovšem v náročnosti vstupu do oboru. Je dost těžko představitelné, že by se pár desítek tisíc občanů dohodlo, že si zaplatí a zorganizují novou nemocnici. A soukromé nemocnice zakládané kvůli zisku taky nejsou to pravé ořechové.

Vychází mi z toho jako ideální řešení nemocnice sice soukromé, ale nadační. Někdo ekonomicky mocný a přitom „zimbardovský hrdina“, řekněme u nás třeba Dalibor Dědek by pochopil, jak potřebné je do zahnívajícího systému vstoupit, aby se v tomhle státě dobře žilo i dalším generacím. A tak by založil a financoval soukromou neziskovou nemocnici, jejíž řízení by si pohlídal, aby se v ní dobře žilo i zaměstnancům. Stačí pár takových „vzorových“ nemocnic, které budou mít otevřené hospodaření bez afér, protože je povedou lidé nejen schopní, ale i s jakýmsi zásadním étosem – a ostatní se budou muset přizpůsobit, protože jinak jim bude pacientů i schopných lékařů ubývat, zatímco síť nadačních nemocnic bude růst.

Že by to zařídil stát, mi přijde – stejně jako u toho školství – čím dál nemožnější. Nejsme jako společnost dost vyspělí, politika ukazuje, že si v podstatě „žijeme nad poměry reálného rozvrstvení povah lidí v populaci,“ že ten rok 1948 vůbec nebyla náhoda, ale že naopak takovou náhodou byl Masaryk. Je tudíž možná řešením, aby zodpovědnost za společnost prozatím přebírali ti, kteří jsou výrazně na špici – tak jako kdysi třeba Josef Hlávka, jehož nadace stále ještě funguje.

Jinak jste to popsal až příliš dobře. Potíž je v tom, že české zdravotnictví „má odkud brát“, takže holt tady budou čím dál víc léčit lékaři z Ukrajiny a naši absolventi budou mizet v Německu nebo v Británii. Na druhou stranu je s podivem, jak lékařský stav sám není schopen, přes velké množství lékařů v politice, dospět k rozumné rekonstrukci postupného zahnívání. Naopak je schopen vygenerovat takové politiky, jako Rath, nebo se postarat o začleňování čínské medicíny atd… Takže by se dalo říci, že samo zdravotnictví je si vinno mnohem více, než si je schopno přiznat. Vygenerovala-li lékařská STAVOVSKÁ organizace do svého čela a posléze do politiky Ratha – tak co k tomu dodat? Obdobně třeba IZIP – jeho strůjci byli přece také lékaři. Takže bohužel si za ten neblahý stav mohou lékaři dost sami. Logicky to odnesou – jako vždy – ti nejslabší.

Kdyby stavovská organizace opravdu fungovala, tak to je se zdravotnictvím dávno jiné… Jenže tu jste ve svém článku úplně pominul… proč? Proč např.už dávno třeba ty 24hod služby stavovská organizace společným usnesením nezakázala svým členům sloužit?