Reklama
 
Blog | Šimon Reich

Očkování prý pochopila až mnoho let po atestaci. Dnes o něm káže „pravdu“.

Ani čerstvě po své atestaci prý nevěděla jak funguje očkování. Dnes se cítí být odborníkem a před touto preventivně léčebnou metodou varuje. Přitom se zdá, že nerozumí ani tak základním lékařským pojmům jako je např. "placebo". Jmenuje se Ludmila Eleková.

Co se stalo?!

Na serveru idnes.cz se během dneška (5. srpna 2013) objevil článek, ve kterém paní doktorka Ludmila Eleková hlásá cosi o neúčinnosti a nebezpečnosti vakcinace. Název tohoto článku „Lékařka: Očkování způsobuje alergie, astma a autismus. A děti i zabíjí“ mluví zcela za vše a vlastně ho ani nemusíme číst. Pokud se však přesto rozhodneme jeho obsah prozkoumat, zjistíme, že je matoucí, plný polopravd, desinterpretací, nepodložených statistických údajů a lží a v neposlední řadě nebezpečný. Je nebezpečný a ohrožuje potenciálně zdraví každého, kdo by ho na základě své nekritičnosti shledal pravdivým.

Jak je to s očkováním doopravdy?

Reklama

Očkování je léty prověřená metoda, zavedená již od konce 18. století, která se neustále vyvíjí a zlepšuje. Že je zatížena určitým rizikem (nejen nežádoucích účinků) je dobře známo každému studentovi medicíny, který si pamatuje alespoň ten nejhrubší základ toho, co se vyučuje na lékařské fakultě v rámci předmětů mikrobiologie, imunologie, farmakologie a infekční lékařství. Položme si nyní zásadní otázku: která lékařská (ať už diagnostická, léčebná nebo preventivní) metoda není zatížena nějakým rizikem? Odpověď je prostá: žádná taková metoda neexistuje. S rizikem by se mělo proto počítat vždy a pokaždé. Lékař by ho měl znát a náležitě, srozumitelně, plně a jasně o něm informovat svého pacienta. Ten by ho pak měl vzít na vědomí. Především ve chvíli, kdy souhlasí s daným zákrokem. To samé platí o rizicích která jsou spojena s odmítnutím případného zákroku ve chvíli, kdy podepisuje negativní revers. Vždyť je to přece on, kdo rozhoduje o svém zdraví. Žijeme v demokratické, svobodné a poměrně velmi liberální zemi. S těmito hodnotami však přichází i odpovědnost, kterou máme v prvé řadě všichni sami za sebe.

Za pravdou o očkování přitom není třeba chodit „daleko“ k nějakým složitým (mnoha laikům zcela nesrozumitelným) vědeckým studiím. Stejně tak není nutné se vzájemně unavovat statistickými údaji. Proč? Domnívám se, že pokud očkování a priori nedůvěřujeme stejně by nás tato data nepřesvědčila. Ve skutečnosti je tu mnohem snažší cesta jak se o funkčnosti a smyslu očkování přesvedčit – podívejme se kolem sebe! Stačí trocha odvahy a ochoty přemýšlet a následně důvěřovat svému úsudku. Kdy jsme naposledy viděli někoho zemřít na onemocnení spalničkami komplikované bakteriální superinfekcí?

Nebo takový záškrt (diphteria)? Vskutku hrozivé onemocnění. Zkusme se zeptat našich prarodičů, kteří si ho možná ještě stále živě pamatují. Zde přikládám odkaz na obrázek této infekce z webu Wikipedia (pouze pro odvážné).

Kam se poděla dětská obrna (poliomyelitis)? Já osobně si pamatuji jednu velmi milou postarší paní pacientku z interního oddělení v Motole, která měla to neštěstí a smůlu, že se v mládí nakazila právě virem dětské přenosné obrny. Ztratila hybnost v obou dolních končetinách. Intenzivní dlouhodobá a ne zrovna dvakrát příjemná rehabilitace ji zachránila život. Bylo to pár let před tím, než se začalo proti tomuto onemocnění očkovat. Nikoho jiného jsem nikdy nepotkal. Onemocnění znám především z učebnic a přednášek.

Kdy jsme naposledy viděli úmrtí na tetanus, onemocnění způsobené smrtícím neuro-toxinem, které v plně rozvinuté formě vypadá tak dramaticky, že se stal i tématem pro mnohé umělce, kteří se ho pokusili vyobrazit? Naštěstí je těchto případů naprosté minimum.

A co ona pověstná tuberkulóza (souchotě, úbytě, ftíza, TBC)? Máme přeplněná sanatoria jako tomu bývalo kdysi? Nikoliv! Většina pacientů v karanténě jsou ti, kteří si onemocnění přivezli ze zahraničí, ve kterém se proti TBC neočkuje.

Když nás ani naše vlastní místní (a velmi příznivá) situace nepřesvědčí, tak navrhuji zaplatit si letenku do země, kde si řádné očkování dovolit nemůžou. Tamní zdravotní situace nám už oči otevře zcela bezpochyby. Dejme si však dobrý pozor, protože to nebude hezký pohled.

Nezapomínejme prosím, že není očkování jako očkování. O rizicích a dalších okolnostech je vhodné se bavit zcela konkrétně. Něco úplně jiného je např. vakcína proti HPV infekci a vakcína proti tuberkulóze. Není divu, že se této problematice věnují lidé, kteří na to mají vystudovanou speciální vysokou školu (farmacie neboli lékarnictví). Kdo by snad nevěděl co s volným časem, nechť si vše velmi pečlivě nastuduje např. na tomto webu.

Někdo ještě může snad namítnout, že výroba vakcín je přece obrovský byznys. Ano, je to veliký byznys. Kdyby nebyl, nikdo by vakcíny nevyráběl a naše možnosti bránit se těm nejnebezpečnějším a nejnakažlivějším infekčním nemocem by byly velmi omezené. Stejně tak je velký byznys výroba aut. Kdyby nebyl, chodili bychom všude pešky.

 

Tvrzení paní doktorky.

Nyní však k samotnému článku. Dovolte mi z něj citovat a následně komentovat. Do třetice všeho dobrého i zlého.

1) „Kdy jste se začala zajímat o vedlejší účinky očkování? Můj syn měl patologickou reakci na očkování, tři dny neutišitelně plakal, měl horečku, špatně spal, nepil a měl veliký rudý otok na zadečku. Byla jsem čerstvě atestovaná lékařka, ale nevěděla jsem, co se děje. (…) Dnes bych podobnou chybu neudělala, dnes už vím, jak očkování funguje.“

Na někoho, kdo ani po 6ti letech studia a mnoha dalších letech vzdělávání se v oboru (zmíněná atestace) nemá tušení jak funguje očkování, bychom si měli dát velký pozor. Další záhadou je, jak mohl takový lékař atestační rigorózum úspěšně absolvovat.

2) „Copak vakcíny nejsou testovány na bezpečnost jako všechny léky? Na rozdíl od běžných léků se vakcíny netestují proti skutečnému placebu, tedy naprosto neúčinné látce. Nevím, kdy se k této praxi přistoupilo, ale velmi se dodržuje.“

Těžko říct, co myslí paní doktorka pojmem ‚běžné léky‘. Můžeme se pouze domnívat. Nicméně ať už myslí kterákoliv léčiva, tak se zásadně mýlí. Nekterá z nich se totiž vůbec proti placebu netestují. Bylo by to v daných případech velmi neetické. Představme si, že necháme kontrolní skupinu lidí zemřít na dané smrtelné onemocnění (ano i taková existují), protože přece „potřebujeme“ testovat nový lék proti placebu.

3) „Druhý způsob testů je, že se části testovaných dá vakcína a „placebo skupině“ roztok adjuvancií, tedy těch chemikálií bez antigenů. Takže opět porovnáváte dvě látky s biologickým účinkem, nikoliv s placebem. Ale do příbalového letáku se uvede, že vakcína nemá víc vedlejších účinků než placebo.“

Paní doktorka si z dob svého studia a atestace očividně nepamatuje ani správnou definici pojmu placebo. Dle Velkého lékařského slovníku: „placebo – inertní lék či léčebná procedura, obvykle látka, která vypadá event. chutná jako studovaný lék, ale neobsahuje účinnou složku“. Roztok, který obsahuje pouhá adjuvancia, nikoliv však potom samotnou účinnou látku, je placebem. Pokud takovýto roztok použijeme u kontrolní skupiny, tak testujeme vakcínu proti placebu. Také je velmi zajímavé, že se na jednu stranu paní doktorka ohání testováním účinnosti vakcín (kterému evidentně moc nerozumí), přičemž je na stranu druhou zastáncem homeopatie, kde se účinnost netestuje vůbec (a to prosím pěkně ze zákona).

 

Následující výroky paní doktorky jsou třešničkou na pomyslném dortu sladké absurdity a podtrhávají již řečené:

„Obrna se nevymýtila očkováním, ale změnou diagnostických kritérií. „

„Očkování proti neštovicím nefungovalo, přesto se začaly kampaně za očkování a v mnoha zemích bylo povinné. Je jednodušší věřit, že ošklivý bacil způsobí nemoc, než si přiznat, že lidé umírají kvůli příšerným životním podmínkám. Největší neštovičné epidemie přišly v nejproočkovanějších zemích a většinou skončily stejným způsobem – hygienickými opatřeními.“

Pokud bychom vycházeli z logiky paní doktorky, tak by vlastně stačilo změnit diagnostická kritéria onemocnění jako AIDS nebo zhoubné nádory. Všichni by pak byli ze dne na den jakoby zázrakem vyléčeni. Pokud použijeme logiku paní doktorky i ve druhém případě, tak máme další skvělou zprávu. V případě úniku (nebo útoku pomocí) viru pravých neštovic (které do dnes údajně vlastní přinejmenším dvě vojenské laboratoře), jednoho z nejhrozivejších infekčních onemocnění vůbec, se nemáme čeho bát. Celou situaci hravě zvládneme pomocí jednoduchých a zcela základních ‚hygienických opatření‘. Přikládám opět jeden odkaz ukazující pravé neštovice (opět varuji, že je to pouze pro ty se silnějším žaludkem).

 

Co na to redakce idnes?

Osobně je mi naprostou záhadou jak byl takovýto článek schválen a zveřejněn. Zvlášť pak na serveru typu idnes.cz, který se ohání pojmy jako „pravdivý a plnohodnotný obraz o světě ve kterém žijeme“ či „aktuální a kvalitní zpravodajství“. Je zvejné, že byl tento článek napsán (a následně schválen a zveřejněn !) někým, kdo si informace vůbec neověřil. Zda k ověření nedošlo pro pouhou neschopnost nebo pro vidinu „senzace“, která zvýší sledovanost serveru idnes.cz jsou možnosti, které se nabízejí. Nedělám si iluze ani o třetí možnosti, a sice že se pani doktorka osobně zná s někým z redakce, případně si za zveřejnění tohoto článku zaplatila.

Redakci idnes.cz jsem napsal email se žádostí stažení článku a doplnění o vysvětlení s omluvou. Znova opakuji, že obsah článku má s realitou společného naprosté minimum a je potenciálně nebezpečný. Podobné nešvary jako tento také poškozují jméno a reputaci nás budoucích (i již hotových) lékařů a lékařek, kteří se snaží ze všech svých sil dělat dobře svojí práci. V neposlední řadě tyto nešvary přispívají k dalšímu prohlubovaní propasti mezi odbornou lékařskou společností a laickou veřejností. Na závěr je nutné podotknout, že na dno této pomyslné propasti potom padáme my všichni – pacienti i lékaři.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama